ROZHOVOR S ŠTĚPÁNEM HRDLIČKOU

Štěpáne, nejprve k neděli: zhodnoť naše zápasy...
Výsledky 11:2 a 7:2 hovoří za vše... Hráli jsme dobře, zvlášť první poločas prvního zápasu byl téměř dokonalý. Jedinou kaňkou bylo zranění Kuby Švece.

Kvůli covidu nemohla do zápasů naskočit naše brankářská stálice Honza Lukeš. Jak ho dokázal Martin Zoul nahradit?
Martin chytal výborně! Neudělal jedinou chybu, hodně nám pomáhal výbornými výhozy a bylo jen chybou hráčů v poli, že si připsal jen jednu gólovou asistenci. Dokázal, že i při absenci Honzy Lukeše nemusíme mít obavy. Zoulik je zcela rovnocenným záskokem.

V neděli jsi zúročil týmovou jízdu a připsal sis letošní premiérové góly, po jednom v každém zápase... Neležela na tobě už takzvaná deka?
Výkonnostní deka na mně leží už tak 5 let a ani tyto dva góly to nejspíš nijak nezmění. Přece jen věk nad čtyřicet na rychlosti rozhodně nepřidá a technik jsem nikdy nebyl. Bohužel soupeři jsou všichni mnohem mladší a šikovnější. Samozřejmě, že jsem za góly rád a vděčím za ně dobré hře týmu.

Ukázal jsi, že jsi obounohý zakončovatel! Gól pravou i levou nohou...
To je pravda! Obě nohy mám levé, takže je více méně jedno, jakou nohou střílím (úsměv). První gól jsem vstřelil levačkou, což je papírově moje silnější noha. Zde to byla lehká práce, neboť mi to Jára Moc nahrál před prázdnou bránu. Naštěstí jsem byl dost blízko bráně, takže i přes všechnu snahu jsem branku nepřestřelil a dal gól. Druhá trefa už byla složitější... To mi opět Jáří nahrál dloubákem přes obranu a já se zčista jasna zjevil před soupeřovým gólmanem. Ten na mě vyběhl, já už neměl moc času, tak jsem to jen pravou nohou lobnul a míč rozvlnil síť. Zde bylo štěstí, že míč od Járy letěl na pravou nohu, kdyby to bylo na levou, asi bych něco vymýšlel a nedopadlo by to tak dobře (smích).

V každé sezóně, do které jsi naskočil, jsi dal minimálně 3 góly. Dáš si jako osobní cíl do zbytku sezony, tuto laťku udržet?
Já už si žádné cíle nedávám... Soustředím se spíše na funkcionářskou dráhu a více méně hraji, jen když nás je méně než osm. Bohužel pro tým teď hraji asi šestý zápas v kuse, takže je vidět, že máme problém s nominacemi. Ani tento víkend jsem neměl hrát, měl jsem se starat jen o to, aby turnaj v Liberci proběhl bez organizačních problémů... Ovšem nemoci a dovolené mých spoluhráčů mě nakonec dostaly na palubovku.

Trošku jsi mi nahrál tvrzením, že už si žádné cíle nedáváš... Do dvoustovky zápasů ti chybí jedenadvacet mistrovských utkání. Není to motivace?
To samozřejmě motivace je a chtěl bych tuto metu pokořit. Hrát s klukama mě baví a dokud mi neřeknou, ať se na to vykašlu a bude místo v sestavě, tak si rád zahraji.

Teď k týmu... Gazely mají sedm bodů náskok a ve hře je bodů dvanáct. Bereš titul už jako povinnost?
Teď už určitě. Vím, že to nebude lehké, soutěž je velmi vyrovnaná, ale při pohledu na tabulku, by bylo nezískání titulu obrovské zklamání a slibuji, že by padaly hlavy (smích).

Bude na zkušených hráčích, aby drželi emoce na uzdě. Zhostíš se automaticky této role? Patříš k těm, kteří dokáží jakoukoliv těžší situaci mimo hřiště odlehčit...
Pokud uvidím, že náš tým bude před posledním krokem příliš nervózní, tak se pokusím situaci odlehčit, ale nesmím to zase přehnat... Jisté napětí je nutné, aby byl náš výkon co možná nejlepší.

Co by pro tebe osobně případné první místo po konci sezony znamenalo?
Velký úspěch! Sice jsou v soutěži jen 4 týmy, ale jsme zdaleka nejstarší mančaft a určitě máme i v týmu nejvíce "nefotbalistů". Přesto díky týmovému duchu a pracovitosti jsme teď na prvním místě a saháme po titulu. Kromě týmové sounáležitosti je naše umístění hlavně práce Filipa Henzla, který kromě toho, že je nejlepší hráč a střelec soutěže, je i náš kapitán a hrající trenér, což je pro nás asi úplně nejdůležitější. On, Radek Abrahám a brankařské duo jsou hlavními tahouny Gazel v letošním ročníku.