Beh
Úvod Běh Futsal Karty Výpravy Fórum O nás
Časy Půlmaratony Maratony Velká kunratická Devítiboje Ostatní akce Reportáže Fotogalerie Běžci

Můj druhý maraton

Po prvním ročníku, kdy jsme s Michalem prošlapávali cestičku ostatním členům našeho atletického oddílu, si letos maratón vyzkoušeli hned 3 borci ze stáje Libereckých gazel. Je vidět, že i nejdelší trať už si našla pevné místo v naší běžecké termínové listině.

V sobotu jsme v maratónském EXPU dokoupili zbytky výstroje – je to velký rozdíl ve vybavení od dob, kdy nejdéle sloužící členové oddílu (já, Radek a  Štěpán) začínali na  polo-

Tři borci
viční trati, tuším v roce 2001. Dokonce i Hanz sundal bezdomovecký kostým, ve kterém se producíroval po hlavním městě celou sobotu a převlékl se do běžeckého (akorát se u toho nemusel producírovat nahatej před pražským orlojem).

 Luxusní matraci tentokrát dostal Hanz, Radek spolu se členy realizačního týmu spali v obýváku, kde Štěpán básnil o své nové přítelkyni z Mostu.

Ráno jsem kupodivu nikoho nemusel budit, tak se všichni na závod těšili. Tramvají jsme dojeli skoro až na start a po aplikaci vazelíny na genitálie a kobercovky na bradavky jsme se postavili do startovního špalíru. Start byl bezproblémový, Pařížská ulice je o dost širší než Karlův most, takže nedošlo k žádným karambolům.

Nervozita z nás spadla hned na prvních kilometrech, jen jsme se obávali, aby realizační tým nechyboval stejně jako vloni. Letos to ovšem bylo o dost lepší, i vzhledem k počtu bafuňářů šlo vše hladce a gely byly předány přesně dle požadavků.

Až do Nuslí jsme běželi v předem stanoveném tempu všichni pohromadě a zvládli jsme komentovat okolní dění. Radek potom začal trochu zaostávat a při jedné toaletní pauze na úrovni půlmaratonu jsme mu utekli nadobro. Protože to byla jeho derniéra, chtěl si závod pořádně užít a strávit na trati delší dobu. Na mostě (25. km) jsme se pozdravili s realizačním týmem a pelášili jsme ke Smíchovu. To je moje nejméně oblíbená část tratě na maratonu i půlmaratonu a opět jsem zde začal pociťovat únavu. Nicméně jsem se Hanze udržel do další předávky gelů na třicátém kilometru, kde jsme dohonili i ptáčníka.

Na třicátém druhém kilometru mi došlo, že svými zkušenostmi nenahradím Hanzovy větší naběhané objemy v předzávodním tréninku a začal jsem zpomalovat. Návrat od Libeňského mostu k Těšnovskému tunelu jsem si zpestřil i několika  chodeckými  vložkami. Ovšem  na značce 41.  km jsem se začal  chystat ke svému  obávanému  spurtu. Trochu

jsem pošetřil síly u hotelu Intercontinental a v Pařížské jsem opět nenašel přemožitele. Chvilka zapózování pro fotografy 300 m před cílovou páskou a nakonec se mi podařilo překonat alespoň hranici 4:15 (zlepšení OR o úctyhodných 24 minut oproti loňské premiéře), když už čtyřhodinová hranice zůstala tentokrát nepokořena. Snad příště… A jsem v cíli